Počítač jsem měla, když mi bylo osmnáct let. Řeknu vám, že jsem byla opravdu hodně nadšená. A vy si určitě myslíte, že jsem na počítači potom v té době byla nonstop, že jsem seděla tehdy jako dospívající jenom na počítači a nic jiného už jsem nedělala. To se ale mýlíte. Já jsem právě ten počítač neměla ani ráda. Neměla jsem počítač, když jsem byla mladá. To jsem počítač neměla vůbec v oblibě, protože téměř skoro nikdo v okolí a moje nejlepší kamarádka ho také neměli. Nikdo ho neměl. Tak s kým bych si psala? Ano, na chatu už jsem uměla zacházet s aplikacemi či smajlíky.

Měla jsem také opravdu populární ICQ, jenomže jsem si tam potom psala jenom s cizími lidmi. V okolí opravdu od nás z mých přátel nikdo počítač neměl. Natož, aby měl nějaké aplikace, které by mohl používat, abychom si mohli psát. Dost mě to mrzelo a taky mě to naštvalo, protože jsem nevěděla, co mám dělat. Takže akorát, když jsme chodily s kamarádkou ke mně domů, kde jsem jí ukazovala, co všechno na počítačích se dělá a co se všechno týká informační technologie. Kamarádka v tom byla opravdu hodně pozadu! Ani jsem to nečekala. Vůbec jsem nechápala, jak se zachází s informační technologií a podobně.

Takže jsem ráda, kdy kolikrát mě také potěšil fakt, že já jsem šla za kamarádkou a mohla jsem jí říct něco nového, co vše nového jsem se naučila o počítači. Kamarádka vždycky byla ráda a potom asi po dvou letech moje kamarádka řekla, že už také si budu pořizovat počítač, že jí ho koupí rodiče. Tedy, že jí půlku přispějí na počítač její rodiče. Takže moje kamarádka byla ráda, že ji naučím alespoň některé kousky anebo dovednosti na počítači a také jí vysvětlím, co je to informační technologie. Chtěla jsem kamarádce opravdu pomoct, tak jsem jí řekla a vysvětlovala, co by měla o počítači a technologii vědět, aby dokázala na počítači vše, co bude potřebovat.