Místa osídlená námi lidmi se vyznačují tím, že jsou posetá různými nemovitými objekty. Všude, kde žijí lidé, jsou aspoň nějaké domy, byť třeba i jenom ojedinělé. Ale v případě naší země jich bývá pohromadě spíše více než méně, a někdy je jich dokonce tolik, že vytvářejí celá panelová sídliště. Co vám mám povídat, že? Ale takové domy nikdy nevznikly a nikdy ani nebudou vznikat samy. Sice se někdy říká, že někde rostou domy jako houby po dešti, ale kdybychom někde seděli v lijáku a čekali, až se nám objeví nový dům, nedočkali bychom se. A proto si musíme my lidé své domy stavět.

Postavit dům ale není snadné. Všichni to víme nebo aspoň tušíme. A kdo to neví, třeba to zkusí a záhy marných pokusů zanechá. Protože to není taková legrace, jak by se třeba mohlo zdát při sledování komedie Na samotě u lesa. A stavba domu není těžká a komplikovaná jenom proto, že se musí sehnat materiál a zpravidla i nějací řemeslníci. Musí se to umět, musí pro to být podmínky. A samozřejmě ani byrokratické záležitosti, které s tím souvisejí, nesmíme podceňovat. Když se staví dům, musí se pochopitelně nejdřív vybudovat hodně pevné základy. Sice je v budoucnu nebude vidět, ale musí tu být. Jinak se nám postavený dům začne propadat a bortit. A proto se nesmí základy rozhodně podceňovat.

Pak se tu obvykle postaví obvodové zdi. A ty by měly být svislé, aby se nám časem nerozvalily. A je jasné, že by měly být i z kvalitních cihel nebo tvárnic, případně panelů, a ani na maltě by se nemělo šetřit. Jak nám to ukazuje pro změnu třeba komedie Trhák. Což je ale úsměvné jen v komedii, nikoliv v reálném životě. Pak se to musí pořádně zastřešit, aby nám tam nezatékalo, nepadal sníh a podobně. Je třeba sem zasadit okna, aby bylo vidět ven a případně i dovnitř, jsou tu potřeba zasazené dveře, abychom je mohli sobě a vítaným návštěvám otvírat a ostatním zabouchnout před nosem. A základ je tu. To už je dům. A dále si ho můžeme zvelebovat tak, jak nám to vyhovuje.